moduspičus
jdu asi do práce nebo co, vypadá to jak hotel někde na předměstí Zagrebu. lidi chrápou na chodníku před ním. uvnitř je docela malá hala, kde se montují linky, aby se mohla rozjet výroba. posílají mě od jedné ke druhé a furt po mně někdo řve, že jsem měl být tam a ne tady. asi o pauze sedím potkávám evu v kantýně, sednu si k ní a nějaké blondýně. po chvíli v bloncce poznávám danku. je nasraná, že jsem ji nepoznal. pak to přijde. vchází bojko, na což mě upozorní eva. bojko má dlouhé vlasy, kotlety, kovbojské hadry (klobouk chybí). sedá si k jinému stolu. po pauze pracuju u nějakého ponku a bojko je hned u vedlejšího. práci si zpestřuje tím, že místo normálních názvů nástrojů chce po druhém týpkovi – debilovi – skalpel, katetr, trokar a takové věci. jsem vkurvený a taky mu to říkám, že je pičus a ať už oba drží hubu, že taky jako lingvista neříkám šroubováku akrostich (chtěl jsem ovšem říct něco složitějšího, aposiopese, propesiopese nebo pleonasmus, už nevím). bojko se směje a sem v piči nasraný jak svět.
