u černé kočky

jdu po pochcané chodbě, v níž potkávám vojtu jurgu a juru myslivce. je tam i anča a říká mi, že dneska poběžíme na čantoryji. jura s vojtou se smějou, ale já jsem zděšený. utíkám proto pryč, nějak se ocitám na křižovatce u slovnaftu v bystřici. běžím starou cestou k domu, kde potkávám dvě holky s mapou, které zjevně zabloudily. ptám se, co hledají, na což se mi dostává odpovědi, že nějaký hipodrom nebo co v hrádku na harcově. posílám je tam nejkratší cestou.

perverzní choutky zasáhly, stejně jako loni, můj mladý mozek a jaly se jej rozkrájet činností, kterou sice levicoví intelektuálové považují za základ klidu a míru, ovšem sami se jí štítí. jde o fyzickou práci. opět v cihelně, byť důvody jsou podstatně vážnější…o revoluci jde až ve druhé řadě…

tak zbytek už jen tak, jako když se někdo napije mlíka na salámový salát. film rozhovor s nepriateľom, údajně existenciální drama o tom, zda můžete nenávidět na základě rozkazu, se mi líbil hlavně proto, že byl z války a to má starý komunista moc rád. mister lonely jsem celý prochrápal, ale marilyn byla buchta no.1, jinak nevím, o co tam šlo, protože jsem bojoval s freudem. náhodou jsme se dostali na film marcela od heleny třeštíkové, i když tyhle sociální sondy nemám moc rád, tohle bylo docela silné, i když ta baba poslouchala country. když dávali el camino de san diego, tak jsem zrovna zkoušel uniknout neuvěřitelné kose ve stanu. nakonec jsem ale večer viděl film ye-ui-up-nun-gut-deul (bez slitování, proto miluju lingvistiku), o němém vrahovi s nožem, celkem slušná asijská rozsekávačka střev.

ráno jsme vstávali brzo a cesta ubíhala strašně dojebaně, ale nakonec jsem zas doma a zlo může pokračovat.

natočit film na foťák, opatřit ho těmi nejotřesnějšími titulky, vyfotit se s mrtvolou otce a pak jeho ksicht nafukovat na 60 místech planety od mexika po faerské ostrovy? geniální umění nebo taky naprostá zhovadilost. tady ve varech 10/10

jedu odněkud vlakem domů, když na nádraží v bystřici čekám na bus, jezdí tam nějaký blbec v černém sporťáku a ohrožuje lidi. pak zajede na zahrádku hospody. v autobuse se platí žvýkačkami, ale já ve své nerozvážnosti dávám jednu do huby a pak si uvědomuju, že nemám jak zaplatit. naštěstí je tam josef a platí bus za mě. když jdeme k mému baráku nezvyklou cestou, že delší už nemohla být, dovídám se, že nácek jménem josef gajdoš se vrátil z basy a bydlí teď u šárky doma. když jdeme kolem šárčina baráku, gajdoš se mě ptá, jestli nemám dvě koruny, nemám. pak josefa a když i on nemá, jde gajdoš s námi a začíná dupat do josefovy barvy, ale snaží se to dělat jako vtípek. pak nám s vážnou tváří říká:„plané kecy se změní ve skutečnost a už brzo budeme věšet komunisty a negry na stromech“. před mým domem stojí zlatý bourák, asi chrysler, a uvnitř je mrtvola. i když ji nevidím, tak vím, že tam je, ale jsem klidný. gajdoš bere kus plechu a ryje do něho klíčem slova, která nám už jednou říkal.

takže po krátkých filmech a setkání s honzou a míšou jsem šel na peruánský film chica tu madre. podle anotace to mohlo být dobré road movie, ale nakonec spíš slabší rodinný film pro pohodičku s čipsama. večer jsme pak šli do velkého sálu na plac zbawiciela, seděli jsme ve druhé řadě uprostřed a málem mě to zabilo, ten zvuk a plátno bylo jak orlův bombardér v nejlepších letech. jinak film ze současného polska byl až moc současný, kdo má doma problémy s placením elektriky, ten ví, o čem mluvím.

druhý den jsme jeli (pořád lije) do pupíku (to je hospoda), kde jsem se zryl jak prase s nějakým bývalým autobusákem, co nemá rád cikány, a srbem z banja luky, který nám furt kupoval piva a brečel nad tím, jak mu amerikanec bombardoval grad, že má ženu muslimku, ale sarajevo je muslimská díra a tak, nic moc si nepamatuju, probral jsem se v divadle karlovy vary uprostřed filmu užas, kotoryj vsegda s toboj, což bylo bizarní story tak trochu v duchu orwella míchaného s chomskym-lingvistou. strašně mě sere, že jsem se pro ožralství nemohl dost soustředit.

pak jsem dal lístek na fritt vilt (podle všeho teenagerovská vyvražďovačka, v hlavní roli sekera) nějakému borcovi a šel o půlnoci na film quentina tarantina death's proof. buran (val kilmer) kaskadér mike jezdí po americe ve svém nadupaném mustangu a zabíjí mladé kurvičky na potkání. v texasu je sejme hned čtyři dost labužnickým způsobem, i když se při tom sám dost porube. za rok už jede zabíjet někam jinam ale dopadne dost tvrdě na držku – buchty, které si na to vybral, totiž mají podobné choutky (železná tyč a podpatek v oku, to je férový souboj). samozřejmě plno odkazů na minulé filmy a plno blbců v sále, kteří kvičeli blahem při každém cákanci krve nebo bouračce.

už teď mě sere, že neuvidím nového lynche a jeho vraždící rezavý šroubovák. černé ovce taky asi už nespatří, protože je o ně větší zájem, než by se čekalo. tak jsem viděl aspoň václava havla. super…

procházím se mezi stromy na louce, která vypadá jako golfové hřiště. potkávám světlanu nálepkovou, která sem chodí hledat gigola. nabízí mi hodně peněz, než se rozhodnu, už na mě sedí a já z toho nemám dost dobrý pocit, i když cítím, že budu ejakulovat. světlana má zelené šaty, ale jsou jako z nějakého retrofilmu. nic moderního.

takže pak jsme v pondělí šli v sedm večer na film ex drummer, což byla největší metafyzika na světě. cesta, kudy se bude muset ubírat rokenrol, pokud buchty budou neustále opouštět kuchyni, drogy se stanou fakt nelegálním zbožím a homosexualita výsadou popových hvězd. esgmeq se budou muset naučit dávat pěstí i svým dětem, aby se naučili pořádně bubnovat. banda idiotů s postiženími nejrůznějšího charakteru v kombinaci se spisovatelem, co se neštítí vraždy, je jako pohlazení genitálií kladivem. kdo neviděl, nemá páru, co znamená rokenrol v nizozemsku. teda v belgii. a ani ti debilní hives nejsou dost velcí mongoloidi. a neříkám to proto, abych vypadal jako kdejaký hudební dobrodruh, velké péro mi neříkají jen tak. proč mi tak říkají? to je otázka vole. protože kdybych byl holka, říkali by mi velká kunda.

naopak dolina, v níž hraje pošahaného patriarchu i známý „klasik“ z vesničky, mě zas tak nevzala. ex drummer ji naprosto rozbil. mohlo to být asi o půl hodiny kratší (dobře bych se pak vyspal), ale na druhou stranu taková živelná pohroma, která mění hranice států a úchylní kněží s faraonskými bradkami na gumičce taky nejsou k zahození. retro vrcholí, to egyptské obzvlášť.

nakonec přestalo pršet. a co dál? ráno krátké filmy, některé lepší, některé slabší, jak by napsal kamil mrázek, konzervativní a rázovité. ale the saddest boy in the world a zen skrze odpadky byl docela spoko. a co tu buran z dědiny jako já může slyšet dál? samé dobré věci.

sedím na netu v internetovém café a tak se pokusím nějak zprostředkovat, jak tady vypadá „život“. nějací dýmaři se minulý týden 72 hodin v kuse dívali na filmy davida lynche, druhý filmoň se tu vážně zamýšlí nad tím, jestli vyhraje celkovou nebo jen diváckou soutěž. dvě kurvy se zítra potkají na golfu, ta menší té vyšší donese nějaké dvd, asi porno s orlem (?). starosta sagitarius byl hrubý na soňu, i když mu nic nebylo do toho, co chce po jeho dceři. a nakonec je tady petr vacek, který všem pomáhá a sagvan tofi ukazuje svoje kule řádně mušími oky.

prave sem se vratil z filmu armin. bosna a zagreb, vetsinou ale jen hotel holiday, ktery jako kdyby stavel petr borecek. na prdel sem se z toho teda neposadil, ale bylo to docela dobre. jen me uz trochu nudi porad stejne sondy do mezilidskych vztahu. ale o moc vic me sere tenhle notebook, ktery se sice vleze do ruky ale nejde na nem prepinat klavesnice. touch the future, zivot je holt krutej, ale spravedlivej.

ve 3 ráno začalo pršet a zatím to nevypadá, že by mělo přestat. taky jsme nestihli bus a další měl zpoždění kolem 15 minut. soňa pojala podezření, že tu možná i zahyneme. aspoň že klaus s trojanem si zahráli golf. o klause nejde, ten je prezident, má asi právo dělat pičovinky, ale trojan by si měl dát pozor, než začne příště zase dupat do státu, že dává málo peněz na film. kdyby mu stačila obyčejná škodárna a lanýže jen jednou do měsíce, nemuselo by to být tak hrozné. moc se mi nechce podporovat ze svých peněz filmy jako jedna ruka netleská nebo panic je nanic…