variace na nejpařížštější příhodu a jedení sbírky
fazolí
když victor hugo zemřel, dlouhý průvod pařížanů
i přespolních vyprovázel mistrovu rakev ke hřbitovu. jakmile se
truchlící zastavili na místě posledního hugova odpočinku, začaly ve
všech pařížských katedrálách a kostelech vyzvánět zvony. s prvním
úderem zvonu se však stala také další, neméně chvályhodná věc.
všechny kurvy byly až do půlnoci zdarma. takovou měla paříž radost ze
smrti velikána.
Kapitola první v níž se seznamujeme s panem
Couillesem
Pan Couilles byl obyčejným řadovým úředníkem městského úřadu
v malém francouzském městě. Krom toho navíc nevlastnil divadelní
předplatné, což u lidí jeho věku není zrovna obvyklé. Pan Couilles
byl na světě 24 let. Jelikož pan Couilles měl jistou dávku smyslu pro
zodpovědnost, nezabýval se v pracovní době malichernými činnostmi,
jako chatování s patnáctiletými lolitkami, jak tomu činili jeho
kolegové. Zejména pan Pénible v této formě zahálky exceloval. Pan
Couilles by žil velmi fádním životem, kdyby nebylo oné veselé události,
kdy mu zemřel dědeček.
Kapitola druhá v níž poznáváme, proč poslední věta
předchozí kapitoly vůbec není nevkusná
Pan Couilles po svém dědečkovi zdědil motocykl. Byl to výstavní kousek
z roku 1939 vyrobený v USA a osazený motorem H-D. Význam této
zkratky pan Couilles nikdy neobjasnil, přesto měl celý život dojem, by to
mohl být Harley – Davidson. Pan Couilles byl tak oslněn krásou tohoto
stroje, že takřka celý svůj volný čas věnoval pouze péči o toto
své dědictví. Nutno dodat, že nemalý podíl na tom měla i krásná
vzpomínka na doby, kdy jej dědeček na motocyklu vozil do školy. Můžeme se
domnívat, soudě podle toho, že se pan Couilles v přítomnosti stroje
měnil ve velmi milého člověka, že si tento stroj opravdu zamiloval.
Kapitola třetí v níž by měla následovat dějová
kolize
Dobrosrdečnost, kterou v panu Couillesovi rozpoutala smrt dědečka a
posléze onen motocykl, stala se však panu Couillesovi téměř smrtící.
Blížily se jeho narozeniny. Ve své velkodušnosti se rozhodl tento den
oslavit v kroužku přátel z práce. Jiné přátele ani neměl,
kromě svého stroje. Na oslavu pozval všechny, když je stylově na svém
motocyklu objel. Tedy, objel jejich příbytky, aby své kolegy pozval. Mezi
pozvanými nechyběl ani pan Pénible, který se stane pro další děj
příběhu osudovou postavou.
Kapitola čtvrtá v níž se schyluje ke
katastrofě
Oslava proběhla bez problémů, pan Couilles se trošku opil, ale stejně se
opili všichni. Hovor proběhnul bez nejmenších kombinací, pan Couilles se
dokonce zavděčil kolegům vykutálenými židovskými anekdotami. Zlatým
hřebem večera byla zajímavá přednáška, v níž pan Couilles
seznámil všechny se svým motorovým ořem. Přitom neopomněl zdůraznit, jak
silný citový vztah jej k vynálezu váže. Zavtipkoval: „Mám jej
radši než všechny své kolegy!“ Většina kolegů se tomuto povedenému
vtípku zasmála. Pouze jeden se zasmušil a s výmluvou, že musí odvézt
do nemocnice svou babičku veselou společnost opustil. Tím mužem byl pan
Pénible.
Kapitola pátá v níž pan Pénible zosnove krutý
plán
Pan Pénible dumal ve svém bytě celou noc nad slovy pana Couillese. Po pár
minutách jej napadlo, že se musí za tu potupu, kterou mu pan Couilles
uštědřil, nějak pomstít. Krutost a mrzká proradnost se probudila
v mozku pana Pénibla. Když usínal, domýšlel poslední detaily svého
plánu na pomstu. Pan Pénible se rozhodnul, že panu Couillesovi zničí něco,
na čem mu velmi záleží.
Kapitola šestá kterou už pozorný čtenář ani číst nemusí,
ovšem kupříkladu pro policisty a psychology může mít jistou
hodnotu
Pan Couilles jako obvykle pracoval poctivě a zodpovědně, zatímco pan
Pénible chatoval s lolitkami. O polední pauze chtěl pan Couilles
jako obvykle poobědvat spolu s panem Péniblem v kantýně. Pan
Pénible ovšem prohlásil: „Promiňte, musím si jít něco zařídit do
banky. Najím se potom. Nezlobte se.“ „V pořádku, jen běžte. Jednou to
bez vás vydržím,“ řekl pan Couilles a odešel. Pan Pénible v nitru
zuřil. Taková odpověď! Nejradši by nás všechny viděl v Pekle! Ale
dostane, co si zaslouží! Poté pan Pénible nasedl na svůj bicykl a
ujížděl tím směrem, kde stál dům pana Couillese.
Kapitola sedmá v níž náš čtenář najde ohavné
vyvrcholení příběhu
Pan Couilles se po práci se všemi rozloučil a s úsměvem se vydal
k domu. Nic mu nemohlo zkazit právě započatý čas volna. Když se
blížil ke svému domu, pískal si Marseillaisu. Asi pět metrů před brankou
se zadíval na svůj dvorek a v tom se zarazil. Krve by se v něm
nedořezal. Jako na přízrak zíral na stopy řádění neznámého pachatele.
A co se stalo? Co tam viděl? Čtenář promine, ale nenacházím slov!!!
Ohavné! Odporné!!! Někdo mu vytrhal ze záhonu všechny tulipány!!!
